God of War

Se sérií God of War jsem se poprvé setkal až na konzoli PS4. Do té doby mi postava Kratose známá nebyla. Důvod byl prostý. Tento typ mlátiček mne naprosto neoslovil a nebaví. Nicméně o PS4 exkluzivním titulu God of War jsem toho zaslechl hodně. Už jen to, že jde o exkluzivitu, bylo pádným důvodem hru vyzkoušet. Takové pecky, jako The Last of Us nebo série Uncharted, byly takřka dokonalým herním zážitkem. A tak jsem si God of War nainstalova a spustil.

Co do technického zpracování je hra skutečně na vysoké úrovni. Animace postavy, prostředí, hudba. To vše se se ctí vypořádalo s vysoko nastavenou laťkou exkluzivních her pro PlayStation. Z tohoto pohledu asi není hře co vytknout.

Předcházející díly jsem nehrál, tudíž herní mechanismy pro mne byly naprosto nové. Nechtěl jsem si na hru dělat názor hned ze začátku, kdy mi úplně nesedlo ovládání. Možná ovlivněn jinými hrami jsem se nejdříve musel jak se říká přepnout. Ale po krátkém čase už Kratos dělal co jsem po něm prostřednictví gamepadu chtěl. Šlo jen o zvyk. Po prvních pár soubojích už jsem byl schopen postavu ovládat a mohl jsem se soustředit na hru.

Prvních několik questů jsem si připadal jako v Diablu z pohledu hlavního hrdiny. I když mě fantasy hry až na pár výjimek nebaví, prostředí God of War mne nijak nerušilo. Tedy abych byl přesný: na zadek jsem se z něho neposadil, ale ani nebylo důvodem hru odložit. Ve hře se má (údajně) odvíjet působivý příběh otce a syna, tudíž prostředí pro mne nebylo to hlavní. A nějaký čas jsem se hrou opravdu bavil. Sice tak na 50%, protože jsem byl především zvědavý na příběh, ale pořád to bylo dost na to, abych nešel investovat svůj omezený herní čas do něčeho jiného. A začalo mne docela bavit kosit nepřátele sekerou Leviathan, která se po vržení na povel vrací hlavnímu hrdinovi do ruky.

Jak jsem ale postupoval dále, postava mohla za získané zkušenostní body získávat nové schopnosti. A za nalezené cennosti nakupovat či vylepšovat zbraně. A u nových schopností to začalo. V módu zuřivosti během skoku podržte L3 pro …. Už několikrát jsem psal, že komplikovaná komba pro mne neznamenají větší zážitek ze hry, ale přesně pravý opak. Dokáží mne dokonale otrávit. Asi jsem nenáročný až přízemní hráč, který by chtěl postavu ovládat 2 joysticky a 4 tlačítky. Připouštím. Ale takové hry existují. Třeba nedávno zmíněný Assassin’s Creed. Ale zpět ke God of War. Nakupoval jsem tedy schopnosti, o kterých jsem věděl, že je stejně nevyužiji, protože si nebudu pamatovat jak je vyvolat, a doufal jsem, že mi odemknou další, které využiji.

Tak se ale nestalo. Ze získaných dovedností jsem používal maximálně 20%. A jak se soupeři stávali silnějšími, základní útoky na ně přestávaly stačit. Zábavnost tak, jak si ji představuji, začala klesat. A začali se více a více objevovat bossové, se kterými se bylo třeba vypořádat neustálým opakováním sekvence útok X obrana či útok X útěk. Chápu, že někoho to může bavit. Mne ale ne. 10 minut skákat kolem bosse a dělat dokola to samé mne fakt nebaví. A když je k tomu ještě potřeba gamepadem zamířit na konkrétní citlivé místo, osud hry nabýval stále konkrétnějších kontur.

Citlivé míření gamepadem bylo už několikrát důvodem, proč jsem nějakou hru na konzoli odložil. A bylo tomu tak i v případě God of War. Pro mne nezajímavé kulisy, pro mne nepřehledná komba a ono míření byly důvodem, proč už hru nainstalovánu nemám. Neustálé opakování slovního spojení pro mne má svůj důvod. Rozhodně netvrdím, že fantasy svět či 50 komb nemůže být pro někoho zábavných. Určitě ano. Jinak by tvůrci určitě neinvestovali tolik času a prostředků do vývoje. A jen těžko by God of War získával tak pozitivní hodnocení. Mne ale hra neoslovila. A i když jsem byl docela zvědavý na onen opěvovaný příběh otce a syna, nebyl dostatečným důvodem pro to, abych hře God of War věnoval více času než několik málo hodin.