Assassins’s Creed Syndicate

Po všech Assassins’s Creedech, které jsem dohrál (Assassin’s Creed IV: Black Flag, Assassin’s Creed: Rogue a Assassin’s Creed: Unity) a které mě ve finále hodně bavily, jsem se naučil, že ke každému z dílů série je třeba přistupovat tak nějak individuálně. Třeba Unity by se dal lehce odsoudit za nepřítomnost námořních soubojů, které mne v předcházejících dílech hodně bavily, ale nakonec nabídl jinou, neméně dobrou zábavu.

Přiznám se, že jsem neodolal, a ač jsem si chtěl udělat obrázek o hře sám, přečetl jsem si dopředu recenzi na bonuswebu. Od redaktorů dostala hra 65% a již v nadpisu se čtenář dozví, že se hra opět noc nepovedla. K výtkám patří třeba bugy, nezajímavý příběh či moderní dějová linka. Takže jsem byl docela zvědavý na osobní dojmy.

Londýn druhé poloviny 19. století je parádní. Atmosféra hráče vtáhne do období průmyslové revoluce. Za mne je nejlepším počinem tvůrců řeka Temže. Dunící parní lodě, přepravující nejrůznější zboží, dodávají hře šmrnc. Po plavidlech lze skákat a přemisťovat se tak z jednoho břehu na druhý. Tímto způsobem jsem se přes řeku s oblibou přemisťoval daleko raději než třeba po mostě nebo pomocí synchronizačních bodů. Podtrženo sečteno, prostředí a grafice je z mého pohledu těžko co vytknout.

Novinkou v sérii Assassins’s Creed je možnost přepínat v Syndicate mezi 2 postavami. Londýn totiž dobývají sourozenci Evie a Jacob Fryeovi. Zatímco Jacob je spíše rváč, spoléhající na svou sílu, Evie dává přednost stealth pohybu a opatrnosti. Mně více seděla postava Jacoba, ale jde pouze o osobní preference. Stejně jako v Diablu III byl pro mne jasnou volbou barbarian, v Syndicate jsem většinu hry prošel coby Jacob. Řadu pasáží hlavní dějové linie je ale třeba hrát za Evii, takže obou postav jsem si užil dostatečně.

Dalším vylepšením je možnost využití pomoci či služeb členů gangu, kterému sourozenci šéfují. Jde o Rooks, kteří jsou v české verzi překládáni jako Věže. Redaktoři bonuswebu hře vyčítají mimo jiné i nepoužitelné parťáky. Nepatřím k hráčům, kteří by si libovali v hrách pro více hráčů, právě naopak. A tak mi údajná nepoužitelnost parťáků vůbec nevadila, protože za celou hru jsem je nepoužil. Nejsem příznivcem multiplayeru, baví mě styl go solo a tak jsem se během celé hry obešel bez přímé pomoci dalších členů gangu. Možnost dohrát hru samostatně a nezávisle dokonce řadím k jejím kladům.

Assassins’s Creed Syndicate mi vydržel několik desítek hodin, protože jsem si hru užíval. Poctivě jsem se snažil plnit všechny vedlejší úkoly a na rozdíl od bonuswebu musím konstatovat, že mně se hra hodně líbila. Dala mi přesně to, co od her očekávám. Možnost odpočinout si, vyčistit hlavu a nemuset složitě přemýšlet nebo se učit nesmyslná bojová komba. Přemýšlení mám v běžném životě dost, u her se chci bavit. A dobré zábavy mi Syndicate dopřál měrou vrchovatou.