Ryse: Son of Rome

Hra Ryse: Son of Rome mi utkvěla v paměti z doby, kdy byla představován nová herní konzole osmé generace od Microsoftu. A tak i když je tomu už 5 let (ten čas letí), rozhodl jsem se, že si tento titul spolu s Xbox One pořídím. TPS hry jako Uncharted, Tomb Raider, Assassin’s Creed a podobné mě bavily a baví. A tak jsem chtěl dát hře Ryse šanci, i když jsem o ní nic nevěděl.

První bitva na hranici Říma byla hezká. I když už titul od tvůrců Crysis oslavil páté narozeniny, technické zpracování na můj vkus nijak nezaostávalo. Možná se na konečném výsledku podepsal několkagigabytový update, který se po instalaci automaticky stáhl. Netuším, ale v každém případě jsem si říkal, že by mě hra mohla bavit. Jenže po pár minutách se objevil první problém. Na to, aby hráč provedl úspěšný kill (a částečně obnovil své ztracené zdraví), je třeba speciálního postupu. Když už je protivník téměř vyřízen, jeho postava se zbarví do žluta / modra / červena / zelena. A do určité doby je třeba zmáčknout odpovídající barevné tlačítko na ovladači, jinak je finální úder jen prostým zabitím a ukazatel zdraví se nehne.

No budiž. Asi by nebyl problém naučit se barvy tlačítek (doteď jsem je registroval jen jako písmena), ale šlo o první důvod, proč mi hra Ryse přestávala připadat zábavná. Nikdy mě nebavily hry typu Mortal Kombat, kde bylo potřeba se naučit nejrůznější komba, která se s postupem ve hře a se vzrůstající obtížností soupeřů stávala stále důležitější. A od jistého okamžiku neměl bez nich hráč šanci. Vím, že jedno tlačítko a několikamístná sekvence v Mortal Kombat se nedají srovnávat, ale negativní pocit se zkrátka objevil.

No a pak přišla chvíle, kdy k tomu, aby byl hráč schopen úspěšně zlikvidovat protivníka, bylo potřeba přesně vystihnout jeho útok, krýt se štítem a následně 3x za sebou zaútočit. Lehčími postupy (narušit obranu a zaútočit, krýt se a pak zaútočit atd.) jsem prošel a opět nemám důvod si nemyslet, že postupem času by mi nepřešly jak se říká do krve. Ale první zmiňovaný postup se mi zkrátka ani po cca. 15 minutách nepovedlo úspěšně provést. Tedy abych byl přesný povedlo, jenže jsem čítil, že šlo o dílo náhody a ne záměru. Možná jsem tlačítka nemačkal ve správném časovém okně, možná jsem nešika. Na různých fórech jsem zjistil, že nejsem sám, kdo má podobný problém.

Ve hře Assassin’s Creed: Unity nebyl problém s ovládáním tak zásadní, aby mne od hraní odradil. V případě Ryse se ale jednalo o zásadní dovednost. Nebýt schopen v čistokrevné rubačce rubat nepřátele je totiž docela problém. Takže dojem ze zpracování Ryse: Son of Rome bezesporu pozitivní. CryTek svůj vysoký standard určitě nepodlezl, ale pro mne osobně je Ryse nehratelnou hra. Tolik času, abych se i po čtvrt hodině neúspěšných pokusů snažil osvojit si pro hru zcela zásadní dovednost, totiž nemám.