Town of Light

Počet her pro XBox One, které nemám na PS4 a chtěl jsem si je zahrát, není nijak velký. Kromě několika exclusive titulů, které na vyzkoušení zatím čekají, by se hry na Xbox One daly spočítat na prstech dvou rukou. Jedním z takových titulů byl Town of Light. Když se podívám na seznam AAA titulů pro 8 generaci konzolí, nemohu se zbavit dojmu, že to je samý superhrdina nebo zombie a nemrtví. A tenhle typ her mě naprosto nebere. Takže jsem se zaměřil na nezávislé tituly s příběhem a Town of Light byl jasným kandidátem.

Hra není veselá. Ponurá atmosféra rozpadajícího se psychiatrického ústavu, většinový nezájem personálu a bezmoc zdejších chovanek je deprimující. A to nepíšu o jejich prakticky nulové perspektivě. Autoři se inspirovali skutečným místem kdesi v Itálii a chátrající budovy mají svůj reálný základ. A i když použitá Unity engine (a nebo možná 3D modelování v ní) působí jako z PS3, grafická stránka rozhodně není to, co by bylo na Town of Light to nejdůležitější a rozhodovalo o úspěchu či naopak fiasku. Z mého pohledu tedy určitě ne.

Town of Light je hrou, která se dynamicky přizpůsobuje hráčovým rozhodnutím. Takže dojít na konec je možné několika způsoby. Konec, ke kterému jsem dospěl já, byl hodně depresivní. Domníval jsem se tedy, že jsem v průběhu hry udělal nějaké špatné rozhodnutí, které bylo příčinou, proč příběh Renée skončil tak, jak skončil. Ale ve hře nejsou dobrá a špatná rozhodnutí. Jsou jen rozhodnutí, která hráče dovedou různými cestami ke stejnému cíli. Je trochu škoda, že ve finále ať hráč udělá cokoliv, vždycky dojde ke stejnému konci. To jsem ale během svého hraní nevěděl a příběh mi tudíž připadal autentický. A to je hlavní.

Town of Light nebyla hezká hra. Ale ne každá hra musí být pozitivní a dobro nakonec zvítězit, aby se mi líbila. No, líbila možná není to správné slovo. V každém případě příběh Renée stál za to prožít spolu s hlavní hrdinkou. A minimálně donutil opět si uvědomit, že šťastný a spokojený život je darem a nikoliv nárokovatelným statkem.