Sniper Elite 4

Pod velice pozitivními dojmy z možnosti odstřelování ve Far Cry 5 jsem si chtěl před dalším Assassin’s Creedem zahrát nějakou hru, kde je tato činnost stěžejní součástí. Rozhodoval jsem se mezi Sniper Elite a Sniper: Ghost Warrior. Po shlédnutí krátkého gameplay videa Ghost Warrior Contracts bylo rozhodnutí jasné. Ghost Warrior byl na mě moc přetechnizovaný. A tak zvítězilo prostředí druhé světové války. Protože jsem se sérií Sniper Elite zatím nesetkal, nechtěl jsem experimentovat se staršími díly. Které by se, co do technického zpracování s čerstvým Far Cry 5 v paměti, mohly jen těžko poměřovat. Vzal jsem tedy to nejnovější, Sniper Elite 4. A i když byl rozdíl mezi Sniper Elite 4 z roku 2017 s Far Cry 5 z roku 2018 znatelný, nešlo o nic zásadního.

Možnost spolupráce s nějakým specialistou jako ve Far Cry 5 zde chybí a hráč si musí vše zařídit sám. Trvalo ale jen pár minut, než jsem si zvykl. Hra se mi od začátku líbila a tak po první odehrané misi přistály DLC balíčky. Vedle doplňkových misí Target Führer a tří příběhů Deathstorm Part i rozšíření Silent Warfare Weapons Pack. Jeho součástí je i De Lisle Carbine, puška s implementovaným tlumičem. Spolu s pistolí Welrod, taktéž s tlumičem, byla De Lisle mou hlavní zbraní po celou hru. A i když jsem si touto volbou asi značně ulehčil průchod hrou, neboť jsem se nemusel starat o nutnost maskovat výstřel zvuky z prostředí či reagovat na skutečnost, že podle výstřelu mne mohou nepřátelé triangulovat, zábavu skýtala skvělou.

8 hlavních příběhových misí uteklo strašně rychle. A to i přesto, že jsem poctivě plnil i všechny vedlejší mise a snažil se najít všechny collectibles. Příběh má spád a stále silnější protivníci kopírují vylepšování vlastní postavy. Hra byla po celou dobu velice zábavná. Během vymýšlení co nejefektivnějších způsobů plnění úkolů a následné realizace běžel reálný čas hodně rychle.

Hru jsem hrál na střední obtížnost a přišla mi vyvážená. Pomocníci při míření se určitě hodili a pomáhali, nicméně třeba při střelbě na pohyblivý cíl a předsazení už musí hráč spoléhat na své smysly. Takže na jednu stranu nešlo o otrocké mačkání střelby a jednoduché kosení nepřátel jak na běžícím pásu, ale stejně tak jsem si nenastavil pro mě nehratelný hardcore režim. Jak už jsem několikrát zmiňoval, hra mne musí v první řadě bavit a plynout. Což Sniper Elite 4 se středním nastavením obtížnosti bezezbytku plnil.

Na hře mne bavilo poslouchat rozhovory německy mluvících protivníků. Děj je situován do Itálie, takže se hráč setká i s italštinou. Mé znalosti italštiny ovšem zdaleka nedosahují úrovně jazyka německého. Autentická varování či rozkazy velitelů působily velice autenticky. Z mé strany určitě bod k dobru.

Sniper Elite 4 utekla včetně obou příběhových DLC balíčků hodně rychle. A protože se mi líbila, už se těším na plánovanou pětku. Jenže je otázka, kdy (a jestli vůbec vyjde). Tak si čekání možná zkrátím starším třetím dílem z prostředí severní Afriky, který podle gameplay videí vůbec nevypadá zle…