Assassin’s Creed Origins
Série Assassin’s Creed se pro mne za těch více než 10 let stala tím, čím je pro fanoušky sportovních her třeba FIFA nebo NHL. Na rozdíl od obou jmenovaných se v AC nemění pouze aktuální soupisky týmů, ale kompletně prostředí a příběh. Ale v principu jde vždy o to samé. Postava je asasínem, zasazeným do významného prostředí lidské historie. A jeho hlavní náplní je, světe div se, zabíjení. Příběh je koncipován tak, že zabíjením (a také ovlivňováním chování) nejrůznějších historických postav ovlivňuje hráč běh dějin.
Assassin’s Creed Origins je již desátým počinem série. Příběh je zasazen do období starověkého Egypta za vlády Ptolemaiovců. Společníka hlavní postavě, medžajovi Bayekovi, dělá orlice Senu. Ta nahradila funkci eagle vision z předchozích dílů. Další změnou bylo přepracování systému boje s nepřítelem. Abych napsal pravdu, tak to, že se něco změnilo, jsem prakticky ani nepostřehl. A tím se opět dostávám k analogii se sériemi FIFA, NHL a dalšími. V mladších dílech je určitě ve srovnání se staršími spousta vylepšení, kterými se mohou programátoři, designéři a další tvůrci chlubit. Ale já je nějak zásadně nevnímám.
Samozřejmě, když si teď na aktuální generaci konzolí spustím třeba Brotherhood, který byl vydán před 10 lety, rozdíly v grafickém zpracování jsou v porovnání třeba právě s Origins propastné. Ale každý díl vznikl v určité době a v té době byla grafická stránka vždy na vysoké úrovni. Takže jak plyne čas, stále si říkám, že grafická stránka série AC je výborná. Jen si ji tak nějak s postupem času idealizuji. I Brotherhood byl pro mě parádní do té doby, než jsem jej ze zvědavosti spustil na PS4 a zjistil jsem, jaký obrovský pokrok se během těch deseti let udál. A jak primitivní grafiku Brotherhood v porovnání s Origins a novějšími díly opravdu má. A to jsem ještě spouštěl Remastered Edici, která je ve srovnání s verzí pro PS3 vylepšená. Nechci ale vyvolat pocit, že stárne pouze AC. Nedávno jsem měl možnost zahrát si původního Maxe Payna z roku 2001. A to, co mi před dvaceti lety připadalo až neuvěřitelně reálné, mi dnes vyloudilo úsměv na rtech. A přitom se zaručeně jednalo o identickou hru.
Rozhodl jsem se, že dnes už idealizované staré hry nebudu (až na výjimky) spouštět. A nechám si je někde vzadu v hlavě uložené jako věci s tou nejlepší grafikou a hudbou, která je možná. I když od té doby, co jsem je hrál, už uplynulo několik desetiletí.
Ale zpět k Origins. Tuto hru jsem hrál včetně DLC Hidden Ones a Curse of the Pharaohs. A dostal jsem přesně to, co jsem od dalšího dílu série čekal. Po krátkém sžití se s ovládáním a filozofií hry jsem se královsky bavil. Nevynechal jsem jediný vedlejší úkol a na mapě nenechal jediné neprozkoumané místo. A to včetně obou rozšiřujících balíčků. Hra mi s mým velice omezeným časem, který mohu věnovat hraní počítačových her, vydržela od Vánoc 2019 až do října 2020. Tedy více než 10 měsíců! Já vím, dá se dohrát za pár dní. Ale s několika hodinami měsíčně, které si mohou dovolit strávit hraním, mi to trvalo o něco déle no.
Assassin’s Creed Origins je parádní hrou, na kterou jsem se po Unity a Syndicate těšil. A musím napsat, že mne v ničem nezklamala. Dobrá hra, stejně jako třeba dobrý text, podle mne musí přirozeně plynout. Nezadrhnout se a nenásilně dovést hráče (čtenáře) na konec. A přesně to se v případě AC Origins stalo. Hrál jsem a hrál, až se v říjnu objevily závěrečné titulky. Takže za mne určitě plný počet bodů. Těším se na Odyssey, která už na mne na poličce čeká.