Shadow of the Tomb Raider

I když je značka Tomb Raider na světě již od roku 1996, kdy (mimo jiné i) pro MS-DOS vyšla první hra s Larou Croft v hlavní roli, ke mně se dostala až mnohem později. Tedy abych byl přesný. Ve druhé polovině devadesátých let se ke mně s mou sběratelskou vášní zřejmě nějaký z prvních Tomb Raiderů dostal. V paměti mi ale neutkvěl. Zlom nastal až s restartem značky z roku 2013. To jsem si Tomb Raider pořídil pro PS3. A musím uznat, že za mou osobu se onen restart, tedy alespoň z marketingového hlediska, dokonale povedl. Již za pár minut hraní jsem novému pojetí Tomb Raidera propadl.

V roce 2015 následoval počin Rise of the Tomb Raider. Na PS3 už od počátku plánován nebyl, jednalo se o exkluzivitu pro Xbox 360. Po nadšení z (mého) prvního Tomb Raidera se jednalo o důvod, proč si k PS3 pořídit ještě Xbox 360. A svého rozhodnutí jsem v žádném případě nelitoval. Naprosto volný pohyb po starých, rozpadajících se sovětských základnách a poutavá atmosféra až do konce mi v paměti utkvěla velice dobře. Dokonce jsem si pořídil i příběhové DLC Baba Yaga: The Temple of the Witch. Proto jsem se moc těšil, až si budu moci na XOne zahrát (zatím) poslední díl s názvem Shadow of the Tomb Raider.

Hned v úvodu je třeba říci, že Shadow of the Tomb Raider se mi moc líbil. Příběh, zdokonalování postavy i vylepšování inventáře známé z předcházejících příběhů zůstalo. Ale proč také měnit něco osvědčeného? Technické zpracování hry se opět posunulo a mezigenerační srovnání na 7. a 8. generaci herních konzolí je znát. Jasně si vybavuji, jak jsem si před lety na PS3, respektive X360 říkal, jak moc hezkou grafiku a ozvučení hra má. A stejný dojem jsem měl i po spuštění Shadow of the Tomb Raider na XOne. Když se dnes zpětně podívám na gameplay videa z PS3 a X360, teprve si uvědomím, jaký velký krok udělal Shadow of the Tomb Raider ve srovnání s výbornými Tomb Raider a Rise of the Tomb Raider.

Ale ke hře samotné. I v tomto díle se Lara setkává s Jonahem Maiavou, který ji již provázel již v obou předcházejících dílech. A stejně jako v Tomb Raideru a Shadow of the Tomb Raider je příběh poutavý, zábavný a hlavně parádně dlouhý. Lara s Jonahem navštíví Mexiko a posléze se vydávají do Amazonie. Prostředí je perfektně vymodelováno, atmosféra strhující. Mohl jsem se tak těšit ze skutečnosti, že vysoce nasazená laťka hratelnosti v podání předcházejících dílů rozhodně byla minimálně dorovnána. Dokonce bych za sebe řekl, že překonána.

Důvodem, proč bych osobně řekl, že hratelnost Shadow of the Tomb Raider byla lepší než v případě předcházejících dílů, je možnost procházet hru stealth chováním. Musím se přiznat, že mířit a střílet pomocí gamepadů pro konzole mi moc nejde. Tedy když jsem koukal na nějaká videa z konzolových her a viděl jsem, jak míří a střílí někteří jiní hráči, říkal jsem si, že jsem na sebe moc náročný. Nicméně sám se sebou spokojen nejsem. Asi ve mně ještě zůstalo něco z FPS her, hraných na PC pomocí klávesnice a myši. Vadí mi každá rána, která padne vedle jen proto, že se mi nepodařilo správně namířit na pohybující se cíl. Sice mám XFPS SuperNova Converter pro připojení klávesnice a myši ke konzolím, ale na Shadow of the Tomb Raider jsem jej ani nezkoušel. Místo zběsilého střílení se dá spousta lokací projít s tichou likvidací nepřátel. A tak ačkoliv jsem měl v průběhu hry vylepšené zbraně, kromě luku, který je třeba na spousta míst, jsem ty střelné skoro nepoužil.

Hra mě hodně bavila. Splnil jsem veškeré nepovinné vedlejší úkoly a užíval si každou minutu hraní. Krásně zpracované lezení po skalách a dalších překážkách, řešení hádanek a prozkoumávání kobek mi zkrátka sedlo. Hru jsem dohrál během Vánočních svátků. A tak, jak některé hry končím s pocitem, že konec je tak nějak přirozený, u Shadow of the Tomb Raide jsem cítil spíše lítost. Lítost, že tak parádní hra tak rychle končí.

Shadow of the Tomb Raider má být poslední z dlouhé řady titulů s Larou Croft. Za sebe musím říci, že bych se vůbec nezlobil, kdyby se v podobném duchu objevil ještě alespoň jeden další.