Assassin’s Creed: Unity

Mé první seznámení se sérií Assassin’s Creed proběhlo ještě na PS3. Chvíli jsem hrál Assassin’s Creed II, ale zájem nějak vyšuměl a hru jsem nedohrál. Pak následoval Assassin’s Creed III se stejným koncem. Asi v polovině hry jsem si uvědomil, že hraní mě zase až tolik nebaví, a hru smazal. Další pokus o sblížení se sérií Assassin’s Creed následoval v podobě Assassin’s Creed IV: Black Flag. A to byla trefa do černého. Pirátské prostředí mě hodně bavilo a hru jsem dohrál s 3/4 splněných vedlejších úkolů do konce. Na PS3 pak ještě (současně s PS4 verzí Assassin’s Creed: Unity) vyšel Assassin’s Creed: Rogue. I tady se hlavní hrdina mimo jiné plaví na lodi Morrigan a hra mě opět bavila tak, že jsem se zdárně dopracoval k jejímu konci.

S pořízením PS4 bylo jasné, že minimálně vyzkouším další díly série. A první na řadě byl Assassin’s Creed: Unity. Generační rozdíl mezi konzolemi PS3 a PS4 bylo na hodně znát na technickém zpracování. Revoluční Paříž je plná svých obyvatel, do spousty budov je možné vstoupit / vlézt, úroveň detailů je mnohem vyšší. Ze začátku mi připadalo, že se postava Arna Doriana pohybuje nějak nepřirozeně, ale s postupující hrou tento pocit zmizel. Asi jsem byl ovlivněn fyzikou pohybu z PS3, který jsem si přenesl na PS4. Možná by mi teď naopak připadal nepřirozený pohyb na PS3. Nevím, nezkoušel jsem.

Příběh mne rychle vtáhl a procházení / probíhání skrze budovy celkový dojem posunulo ještě na vyšší úroveň. Ovšem tím se současně dostávám k největšímu nedostatku jinak velice zábavné hry, a sice ovládání. Možná jsem jen já nešika a problém byl mezi DualShockem a gaučem, ale za celou dobu hraní jsem nepřišel na to, jak rychle skočit z balkonu nebo fasády do otevřeného okna. Hra mi sice napovídala „Press L2 to enter window“, ale mně se to na první pokus povedlo tak v 1 případě z 10. Což bylo v misích, kde šlo o čas a MUSELO se proběhnout skrze budovu, do které se vstoupilo balkonem nebo oknem, bylo ovládání frustující. Trochu mne uklidňuje skutečnost, že na redditu se přesně můj problém řeší a identické problémy tam popisuje více hráčů.

S výjimkou ovládání vstupu do budou oknem / skrze balkon se mi hra líbila a tento nedostatek nebyl tak silný, aby mne od hraní odradil. Příběh přirozeně plynul a z historických detailů (i když poněkud upravených) z období Velké francouzské revoluce jsem byl nadšený. Spolupráce na několika misích se zrzkou Élise de la Serre byla už pak jen třešnička na dortu. Ubisoft odvedl dobrý kus práce a už se těším, až se pustím do Assassin’s Creed: Syndicate. Ten už čeká na poličce spolu s Assassin’s Creed: Origins, takže o zábavu s assassíny mám na nějaký čas určitě postaráno.